OkoloKala

Čas konání: 14.9.2019

14. září kolem deváté ráno začala ožívat myslivecká chata u hráze rybníku Kala. Lesní cestou k ní drkotal vozík zapřažený za horské kolo naložený sklenými půllitry, které s velkým předstihem varovaly skupinky pomalu ke Kale směřující od Hostivice. Bylo tu o poznání rušněji než obvykle, ale žádné davy. To je moc dobře. Bosý běh OkoloKala, rozhodně nechce konkurovat Hostivickému půlmaratonu, je a měl by zůstat mnohem komornější akcí pro „nehonibody“. Sešlo se nás kolem padesáti - ženy, muži, děti, celé rodiny.

Přesně v deset vyšplhal nadšenec bosonohého pohybu pan profesor Honza Černý (neplést s nadšencem pro kapelu Metallica Černým Janem z MKSH) do prvního „podlaží“ zásobníku kapřího krmení a pronesl zasvěcený projev o prospěšnosti bosé chůze, bosého běhu a bezprostředního kontaktu s matičkou Zemí vůbec. A v tu chvíli už nikdo nepochyboval, kdo je tu za přírodního muže, kterého bude celá tlupa bosých běžců následovat s bezmeznou důvěrou. Zvlášť, když všichni vědí, že stezičky pro jejich zjemnělá chodidla pan profesor vlastnoručně uhrabal a těsně před startem ještě jednou proběhl, aby znovu rozvěsil strhané fábory a ujistil se, že letos nikde neleží nepříjemné překvapení v podobě čerstvé hromádky střepů, s jakým jsme se potkali při loňském ročníku.

Velká tlupa všech, co přišli včas, si oběhla kolečko kolem Kaly. Někteří běželi ještě jednou to samé, někteří se bosky vydali na nově vyspravené cestičky po západním břehu Litovčáku, pak se běhalo po malých skupinkách tak, jak kdo přišel. Nejnadšenější z bosého běhu jsou tradičně děti. Byly k nezastavení, bláto, které protlačovaly mezi prsty je ani trochu neznejistělo a dožadovaly se měřeného závodu, na ten došlo později. Dospělým to vždy chvilku trvá, ale spokojené tváře běžců vracejících se od rybníků k prostřeným stolům u myslivecké chaty prozradily, že i oni si bosý běh opravdu užili. A pohoda pokračovala, oheň vesele ukusoval dřevo větví, které jsme s dětmi v okolí nasbírali, buřty se škvířily a orosené půllitry lahodně odměřovaly čas družných rozhovorů. Pan fotograf z Chýně, který bosky po hostivických lesích chodí běžně, nevěřil svým očím, když dnes potkal tolik spolubosovníků. Neomylně nás vystopoval až k ohni a domluvili jsme si s ním, že svoje fotky přinese na příští ročník akce „Zažít město jinak“, kterou Spolek HOme také pořádá. Téma příštího roku ještě vymýšlíme, ale ty fotky na výstavu v plenéru si už dávejte do kupy. A jak jsme zažili město jinak letos? O tom vám napíše Markéta, protože já se musím zabalit, abych stihl povozit opilého berana na nefalšovaných hanáckých hodech.